Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - 3. část

8. září 2007 v 23:46 | Keir A.Lieber a Daryl G. Press
Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - část 3.
Keir A.Lieber a Daryl G. Press
Subj. : Zahr.politika, Jaderné zbraně, Mezinárodní vztahy
Překlad : Vít Rossignol


UVÁŽENÝ PROJEKT ?
Usilují Spojené Státy záměrně o nukleární primát? Nebo je tento primát nezamýšleným vedlejším produktem vnitro-pentagonské soutěže o rozpočtový podíl nebo o programy, navrhované jako obrana proti teroristům či takzvaným "gaunerským státům"? Motivace jsou vždy těžko přesně identifikovatelné, ale prostá váha evidence naznačuje, že Washington reálně a promyšleně usiluje o nukleární prvenství. Už jen z důvodu, že vedoucí představitelé Spojených Států vždy usilovali o tento cíl, přičemž je navíc zřejmé, že charakter změn současného nukleárního arzenálu a oficiální rétorika a politické kroky současného vedení státu více než podporují tento závěr.
Vývoj a zvyšování úrovně amerického nukléárního arzenálu nabízí evidenci, že Spojené Státy aktivně usilují o nukleární prvenství. Tak např. americké námořnictvo vylepšuje rozbušku na nukleární hlavici W-76, která se montuje na špičku většiny hlavic amerických raket odpalovaných z nukleárních ponorek. V současnosti mohou být hlavice detonovány prudkým třeskem vzduchu hodně nad zemí, ale nová rozbuška navíc také dovolí zemní výbuch (detonace na povrchu, či velmi blízko pozemní úrovně), která je ideální na ničení velmi opevněných, tzv. tvrdých cílů, jako jsou např. ICBM sila. Další výzkumný program amerického námořnictva hledá cestu, jak dramaticky zvýšit přesnost svých ponorkových střel (již dnes patří k nejpřesnějším na světě). I kdyby tyto iniciativy nesplnily zcela své cíle, jakékoliv zdokonalení v přesnosti, v kombinaci s rozbuškami pozemního typu, zmnohonásobí smrtící účinky těchto hlavic. Taková zdokonalení dávají smysl pouze v případě, že střely jsou konstruovány a vylepšovány k destrukci velkého počtu tzv. tvrdých cílů. Za stavu, kdy B-2 představují velmi "neviditelný" letoun, je jen velmi obtížné si představit, že letectvo může zdůvodnit zvýšené riziko havárie při nebezpečně nízké výšce letu pro vyhnutí se radaru. Nabízí se však logická otázka, zda jejich úkol není proniknout vysoce vyvinutými systémy vzdušné obrany, jako je ruská, nebo možná v budoucnu čínská.
Během studené války bylo jedním z vysvětlení pro rozvoj nukleárních závodů ve zbrojení, že se jedná o soutěž mezi soupeřícími součástmi vojenských služeb o podíly z rozpočtu, která nutila k výrobě stále většího počtu nuklearních zbraní. Avšak Spojené Státy dnes nedosahují svého primátu kupováním vysokonákladových systémů, jako jsou bombardéry, nové SSBN nebo ICBM střely. Současné modernizační programy sestávají z průběžného zlepšování existujících systémů po malých etapách. Recyklace hlavic a návratných vozidel z letectvem vyřazených MX střel, (existují dokonce zprávy, že přebytečné MX hlavice mají být namontovány na ponorkové rakety námořnictva), představuje typ efektivního využití zdrojů, který nezapadá do teorie "rodinného soutěžení" o zvýšení přídělů z rozpočtu. Tyto kroky tedy nedokumentují organizační bitvy o rozpočtové zdroje, spíše vypadají jako koordinované sety programů ke zvýšení schopnosti prvního úderu Spojených Států.
Někteří se mohou ptát, jestli je nukleárně-modernizační úsilí Spojených Států skutečně projektováno s "teroristy", či s "gaunerskými státy" na mysli. Vzhledem k probíhající "válce s terorismem" a pokračujícím zájmem Spojených Států na destrukci hluboko zakopaných bunkrů, (což se odráží v úsilí Bushovy administrativy vyvinout nové jaderné zbraně ke zničení podzemních cílů), lze předpokládat, že vývojové zlepšení W-76 je určeno k použití proti takovým cílům, jako jsou arzenály zločinných států či teroristů, zakopané v podzemních jeskyních. Avšak toto vysvětlení nějak nehraje a nakonec nedává smysl. Spojené Státy již disponují více než tisícem kusů jaderných hlavic, schopných útoku na bunkry a podzemní jeskyně. Pokud by americká nukleární modernizace mířila proti "gaunerským" státům a teroristům, nukleární síly země by nepotřebovaly dalších tisíc hlavic pozemní exploze, získaných z modernizačního programu W-76. Jinými slovy, současné a budoucí americké nukleární síly se zdají být navrženy k provedení odzbrojovacího, preventivního úderu proti Rusku nebo Číně.
Navíc, zdá se, že záměrný hon za nukleárním prvenstvím je zcela konzistentní s deklarovanou politikou Spojených Států o rozšiřování své globální dominance. "Strategie národní bezpečnosti" Bushovy administrativy z roku 2002 výslovně proklamuje, že Spojené Státy míří k ustavení vojenského prvenství: "Naše síly budou dostatečně silné odvrátit potenciální protivníky od sledování cesty vojenského posilování v naději na předstihnutí, nebo vyrovnání síly Spojených Států." Za tímto účelem Spojené Státy otevřeně usilují o prvenství ve všech směrech moderní vojenské technologie, a to v obou sektorech, konvenčním arzenálu i nukleárních silách.
Úsilí Washingtonu o nukleární prvenství pomáhá například vysvětlit jeho strategii raketové obrany. Kritici raketové obrany namítají, že národní raketový štít, jako je v prototypu ten, který Spojené Státy uvedly do provozu na Aljašce a v Kalifornii, by byl snadno přemožen mrakem skutečných či falešných hlavic, vystřelených z Ruska nebo Číny. Mají zřejmě pravdu: dokonce i mnohovrstevný systém země-moře-vzduch a družicové elementy, není s velmi vysokou pravděpodobností schopen ochránit Spojené Státy před masivním nukleárním útokem. Avšak mýlí se zřejmě při závěru, že takový systém raketové obrany je bezcenný, a zřejmě stejně tak se mýlí příznivci raketové obrany, kteří argumentují, z podobných důvodů, že takový systém bude zajímat pouze "gaunerské" státy a teroristy a nikoli hlavní nukleární mocnosti.
Co oba tyto tábory přehlížejí, je skutečnost, že typ raketové obrany, který mohou Spojené Státy věrohodně uvést do provozu, by měl cenu převážně v ofenzivním kontextu, nikoli defenzivním, a to jako přídavný prvek ke schopnosti prvního úderu, nikoli jako osamělý obranný štít. Pokud Spojené Státy spustí nukleární útok proti Rusku (nebo Číně), cílové zemi zbude jen nepatrný nezničený arzenál, pokud vůbec nějaký. Za této stuace, dokonce i relativně průměrný či neefektivní systém raketové obrany může být dostačující k ochraně před jakýmikoliv odvetnými údery, neboť devastovaný nepřítel bude mít příliš málo zbylých hlavic, resp. celého arzenálu.
Během studené války se Washington spoléhal na svůj nukleární arzenál nejen k odstrašení nukleárních úderů od svých nepřátel, ale také k tomu, aby odradil státy Varšavské smlouvy od využití své konvenční vojenské převahy k útoku na západní Evropu. Byla to primárně tato "druhá mise", která způsobila, že Washington vyloučil sliby "nepoužít jako první" nukleární zbraně. Nyní, kdy tato mise je již "mimo hru" a Spojené Státy jsou na začátku znovuzískání nukleárního prvenství, odmítání vzdát se možnosti prvního úderu, na sebe bere nový a pravděpodobně hrozivější vzhled. Nejlogičtější závěr, který lze učinit je, že schopnost vést nukleární válku zůstává klíčovým komponentem vojenské doktríny Spojených Států a že nukleární prvenství zůstává cílem Spojených Států.

PŘESTAT SE BÁT A OBLÍBIT SI BOMBU?
Během studené války , MAD nechávalo debatu o moudrosti nukleárního prvenství v oblasti víceméně teoretického cvičení. Nyní, kdy MAD a podivná rovnováha, kterou udržovalo, se zdá být zvrácena, stává se tato polemika smrtelně vážnou. Jestřábi budou bezpochyby vidět událost nukleárního primátu Spojených Států jako pozitivní vývoj. Podle nich, MAD byl nevýhodný, neboť zanechával Spojené Státy zranitelné před nukleárním útokem. Podle ních, s odchodem MAD, bude mít Washington to, co stratégové označují jako "stupňovanou dominanci", t.j. schopnost vyhrát možné střetnutí při jakékoliv úrovni násilí, přičemž takto budou v lepší pozici kontrolovat ambice nebezpečných států jako Číny, Severní Koreje či Íránu.
Holubice, na druhé straně, se obávají světa, ve kterém se budou Spojené Státy cítit bez zábran vyhrožovat použitím či dokonce možná i použít silové řešení při prosazování svých politických cílů. Z jejich pohledu, jaderné zbraně mohou produkovat mír a stabilitu jen v případě, kdy jsou všechny nukleární mocnosti zranitelné rovným dílem. Sovy se budou obávat, že nukleární primát způsobí destabilizující reakci na straně jiných vlád, bez ohledu na úmysly Spojených států. Předpokládají, že Rusko a Čína budou zběsile pracovat, aby redukovaly svou zranitelnost, budováním více raket, ponorek, bombardérů; instalací více hlavic na každou zbraň, udržováním svých nukleárních sil na vyšším stupni pohotovosti, přijímáním odvetné politiky se spouštěcími parametry visícími na vlásku. Pokud Rusko a Čína přijmou takové kroky, možnosti náhodné, či neautorizované, nebo dokonce záměrné nukleární války, obzvláště v době krize mohou vystoupit do úrovně nevídané celá desetiletí.

V konečném pohledu, moudrost úsilí o získání nukleárního primátu musí být hodnocena v kontextu cílů americké zahraniční politiky. Spojené Státy nyní usilují o udržení své globální nadřazenosti, kterou Bushova administrativa definuje jako schopnost zadržet vynoření se rovnocenného konkurenta a předejít schopnosti slabších zemí vyzývat Spojené Státy v kritických regionech jako je třeba Perský záliv. Pokud bude Washington pokračovat ve víře, že takováto nadřazenost je nezbytná pro jeho bezpečnost, potom výhody nukleárního primátu mohou převážit jeho rizika. Když budou ale Spojené Státy adoptovat zdrženlivější zahraniční politiku - - příkladně takovou, která je založena na větším skepticismu k moudrosti násilného vývozu demokracie, iniciování vojenských úderů k zabraňování rozšíření zbraní hromadného ničení a agresivnímu brzdění a kontrole vyrůstajících konkurentů - - pak hon za nukleárním prvenstvím a jeho výhody budou převáženy jeho riziky.

[Poznámka #1] Naši polemiku rozvíjíme šířeji ve článku "Konec MAD? Nukleární rozměr U.S. primátu", International Security 30, no.4 (Spring 2006)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama