Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - 2. část

8. září 2007 v 23:51 | Keir A.Lieber a Daryl G. Press
Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - část 2.
Keir A.Lieber a Daryl G. Press.
Subj. : Zahr.politika, Jaderné zbraně, Mezinárodní vztahy
Překlad : Vít Rossignol

NEROVNOVÁHA "TERORU"
Zatímco nukleární síly Spojených Států na konci studené války nabývaly na síle, ruský strategický nukleární arzenál prudce degradoval. Rusko má o 39 % méně bombardérů dlouhého doletu, o 58% méně ICBM střel a o 80 % méně SSBN střel než kolik měl k použití Sovětský Svaz ve svých posledních dnech. Skutečný rozsah znehodnocení ruského arzenálu je nicméně mnohem hlubší, než tato snížení naznačují. Co si z nukleární výzbroje bývalého Sovětského svazu Rusko ponechalo, není zdaleka plně připraveno k použití. Ruské strategické bombardéry, nyní umístěné pouze na dvou základnách a tím také zranitelné překvapivým úderem, jen vyjímečně provádějí cvičné manévry a jejich hlavice jsou skladovány mimo základny. Přes 80 % ruských ICBM raket v silech přesluhuje svojí původní plánovanou životnost a plány na jejich výměnu se zpomalily v důsledku neúspěšných testů a nízké úrovně produkce. Ruské mobilní ICBM střely jsou zřídka nasazeny do hlídkové služby a přesto, že je lze odpalovat přímo ze svých sil při dostatečném varování před útokem, zdá se nepravděpodobné, že by dnes měly schopnost aktivace v potřebném časovém limitu.
Třetí komponent ruské nukleární triády zeslabil nejvíce. Od roku 2000 ruské SSBN střely byly nasazeny přibližně dvakrát ročně. Jen pro porovnání v roce 1990 byly nasazeny až 60 krát ročně. (Oproti tomu americké SSBN střely zaznamenávají úroveň nasazení kolem 40ti za rok.) Většinu času, všech 9 ruských ponorek s balistickými střelami kotví v přístavech, kde jsou snadnými cíli. Ponorky, navíc, vyžadují dobře vycvičené týmy, aby byly efektivní. Není tedy vůbec jednoduché udržovat v operačním režimu ponorku vyzbrojenou balistickými střelami s nukleárními hlavicemi a bezhlučně koordinovat její operace s plavidly na hladině a útočnými ponorkami, aby se mohla vyhnout silám nepřítele. Bez častých patrol, zdatnost ruských ponorkových posádek, jakož i ponorek samých, kvalitativně upadá. Pro dokreslení: test několika ponorkových balistických střel v roce 2004 (za přítomnosti prezidenta Vl.Putina) skončil totálním fiaskem, všechny buď spadly, nebo se odchýlily od své dráhy. Fakt existence podobných selhání v létě a na podzim 2005 uzavírá tento nelichotivý obraz ruských jaderných sil.
Situace je o to horší, že v ruském systému včasného varování vládne naprostý chaos. Ani dříve sovětské a nyní ruské satelity nebyly nikdy schopny spolehlivého zjišťování střel vypouštěných z amerických ponorek. (V nedávném veřejném prohlášení, vysoký ruský generál popsal satelitní sestavu systému včasné výstrahy své země jako "beznadějně zastaralou".) Ruští velitelé se místo toho spoléhají na pozemní radarové systémy ke zjišťování přicházejících hlavic ze střel odpálených z amerických ponorek. Avšak tato radarová síť má zející díru ve svém pokrytí na východě země, směrem k Pacifickému oceánu. Pokud by americké ponorky odpálily jaderné střely z oblasti Pacifiku, ruské vedení by se o tom dozvědělo až při jejich detonaci. Ruské radarové pokrytí v Severním Atlantiku je rovněž nevyrovnané, poskytující jen několikaminutové varování před dopadem hlavic odpálených z ponorek.

Moskva může zkusit snížit svou zranitelnost vyčleněním dostatečných zdrojů k udržování svých mobilních a ponorkových nosičů v širokém rozptýlení. To by však představovalo jen krátkodobé řešení. Rusko již prodloužilo služební životnost svých stárnoucích mobilních ICBM střel, což nelze činit donekonečna a jeho úsilí nasadit nové strategické zbraně vázne. Plány ruského námořnictva nasadit do služby novou třídu ponorek s balistickými střelami zaostává za plánovaným režimem. Už nyní je vysoce pravděpodobné, že ani jedna nová ponorka nebude operačně připravená před rokem 2008 a pravděpodobné, že žádná nebude ani spuštěna a pokud ano, tak daleko později.
I za situace, kdy ruské nukleární síly upadají, Spojené Státy zdokonalují schopnost zjišťování a sledování ponorek a mobilních raketových systémů, což dále odebírá představitelům ruského armádního vedení důvěru v ruskou odstrašující jadernou silu. (Již v roce 1998 tito vedoucí armádní představitelé veřejně vyjádřili své pochybnosti o schopnosti ruských ponorek s balistickými raketami uniknout odhalení a zaměření.) Moskva, navíc, ohlásila plány na snížení svých pozemních ICBM jednotek o dalších 35 % do roku 2010. Nezávislí odborníci předpovídají, že vlastní snížení odřízne 50 % až 75 % ze současného stavu a bude možné, že Rusko zůstane s malým počtem pouhých 150 ICBM střel do konce desetiletí, což je snížení oproti stavu z roku 1990 o téměř 1300 střel. Čím více se ruský nukleární arzenál smršťuje, tím snazší bude pro Spojené Státy uskutečnit první úder.
Abychom mohli určit, jak výrazně se změnila nukleární balance od konce studené války, simulovali jsme počítačový model hypotetického útoku Spojených Států na ruské nukleární cíle, při použití standartních, neklasifikovaných dat a formulí, užívaných vojenskými analytiky po desetiletí. Přiřadili jsme americké nukleární hlavice ruským cílům na bázi dvou kritérií: nejpřesnější hlavice byly zaměřeny na nejlépe a nejvíce opevněné cíle, nejrychleji se přibližující hlavice byly zaměřeny na ruské síly se schopností rychlé reakce. Vzhledem k tomu, že je Rusko v podstatě slepé k vůči ponorkovému útoku z Pacifiku a mělo by obrovské potíže rozpoznat přiblížení se nízkoletících, nukleárních raket s plochou dráhou letu v antiradarové úpravě, zacílili jsme ruský obranný systém, vždy s nejméně jednou ponorkově odpálenou hlavicí či raketou s plochou dráhou letu. Útok organizovaný tímto způsobem by v podstatě neposkytl ruským vojenským představitelům jakékoliv varování.
Předpokládá se, že tento jednoduchý plán je méně efektivní, než je skutečná washingtonská strategie, na kterou vynaložila americká vláda desetiletí práce k vyladění do perfektní podoby. Reálný americký válečný plán může zahrnovat nejprve útok na velící a kontrolní centra, sabotáž ruských radarových stanic, či další preventivní zákroky, jejichž agregát by pravděpodobně učinil skutečnou americkou sílu daleko ničivější, než náš model předpokládá.
Podle našeho modelu by měl takto zjednodušený, překvapivý útok dobrou šanci na zničení všech ruských základen strategických bombardérů, ponorek a ICBM střel (Viz:Dodatek č.1). Tento nález není založen na předpokladech "nejlepšího případu" nebo nerealistického scénáře, ve kterém americké rakety fungují bez závad a hlavice vždy přesně zasáhnou cíl. Naopak, použili jsme spíše standartní předpoklady k odhadování pravděpodobných nepřesností a nespolehlivosti amerických zbrojních systémů. Náš model navíc indikuje stejné zničení veškerého ruského jaderného arzenálu i v těch případech, že americké zbraně budou o 20% méně přesné oproti předpokladu, že útočné systémy budou spolehlivé pouze ze 70%, nebo že ruská ICBM sila budou o 50% "tvrdší" (více zesílená a tudíž odolnější vůči útoku), než jsme očekávali. (Je zřejmé, že neklasifikované odhady, které jsme použili, mohou podceňovat schopnosti amerických sil, což by činilo možnost úspěšnosti útoku ještě pravděpodobnější.)
Abychom se vyjádřili naprosto jasně: toto neznamená, že by první úder Spojených Států měl zaručeno, že bude v reálné situaci úspěšný; takový útok zahrnuje mnoho nejistot. Samozřejmě to ani neznamená, že je takový první úder pravděpodobný. Avšak co naše analýza naznačuje, je zásadní: ruské vedení se již nemůže spolehnout na přežitíschopnou, odstrašující nukleární sílu. A pokud rychle nedojde v Rusku ke změně směru, jeho zranitelnost se bude zvyšovat s časem.
Čínský nukleární arzenál je dokonce ještě zranitelnější vůči americkému útoku než ruský. První americký úder by mohl uspět, ať už by byl překvapivý, nebo uprostřed krizové situace a za čínského poplachu. Čína má limitovaný strategický jaderný arzenál. Lidová osvobozenecká armáda v současnosti nedisponuje ani moderními střelami SSBN, ani strategickými bombardéry. Její námořní síly měly dvě ponorky vyzbrojené balistickými raketami: jedna se potopila, a druhá, která měla velmi omezené schopnosti a již není operačně provozuschopná, nikdy neopouštěla čínské výsostné vody. Čínské bombardéry středního doletu zanechávají podobný dojem: jsou zastaralé a zranitelné při útoku. Podle dostupných odhadů americké vlády, se celý čínský interkontinentální jaderný arzenál skládá z 18 stacionárních, jednohlavicových ICBM raket, které však nejsou připraveny k odpálení na základě poplašného varování. Hlavice raket jsou uskladněny mimo rakety a rakety samotné jsou drženy bez pohonných hmot. (Čínské ICBM střely používají kapalné palivo, které po 24 hodinách střely koroduje. Tankování paliva pro jejich uvedení do provozu navíc zabere cca dvě hodiny času). Absence technicky pokročilého systému včasného varování ještě prohlubuje zranitelnost ICBM střel. Zdá se, že Čína by neměla vůbec žádné varování v případě raketového útoku z nukleárních ponorek, nebo při útoku za použití stovek "neviditelných" střel s plochou dráhou letu, vyzbrojených nukleárními hlavicemi.
Mnohé zdroje tvrdí, že se Čína pokouší redukovat zranitelnost svých ICBM střel budováním falešných odpalovacích sil. Avšak předstírání či atrapy odpalovacích sil nemohou poskytovat pevný základ odstrašení. Bylo by zapotřebí alespoň tisíc falešných sil (atrap odpalovacích sil), aby byl první útok Spojených Států na Čínu tak obtížný, jak obtížný by mohl být první útok na Rusko. Naprostá absence ověřitelných (doložených ?) informací o čínských nukleárních silách navíc naznačuje existenci masivních polí falešných sil. Avšak i v případě, že Čína nukleární sila buduje, jejich velitelé budou vždy v nejistotě, zda jsou americké senzory schopny rozeznat pravá sila od falešných.
Přes všechny spekulace o čínské vojenské modernizaci je pravděpodobnost, že Peking vyvine přežitíschopný, odstrašující nukleární arzenál v příštím desetiletí, velmi malá. Čínské modernizační úsilí bylo dosud zaměřeno na konvenční síly a pokrok této země v oblasti nukleární modernizace byl zatím podobně pomalý. Od poloviny 80tých let se Čína snaží vyvinout novou střelu pro svou budoucí nukleární ponorku, vybavenou balistickými střelami a rovněž tak pro své mobilní ICBM jednotky (s DF31 a DF31 A s delším doletem), k výměně svých současných ICBM sil. Americké ministerstvo obrany odhaduje, že Čína může nasadit DF31 během několika let, ač je třeba brát i tuto předpověď skepticky. Americké zpravodajské služby průběžně ohlašovaly bezprostřední nasazení této střely čínskou stranou už celá desetiletí.
Ale i v případě, že by eventuálně tyto střely byly nasazeny, je nepravděpodobné, že by DF31 podstatně snížily čínskou zranitelnost. Omezený dolet této střely, odhadovaný na pouhých 8000km, významně zmenšuje oblast, kde by mohly být ukryty a tím také zmenšuje obtíže v jejich lokalizaci. DF31 tak mohou zasáhnout celistvé území Spojených Států jen při odpálení z čínského dálně-severovýchodního rohu v provincii Heilong Jiang, nedaleko rusko-korejské hranice. Tato provincie je ale hornatá, takže střely lze rozmístit pouze podél několika set kilometrů dlouhých silnic, nebo na malé planině v centru provincie. Tato geografická restrikce opět zvyšují zranitelnost střel a nastolují otázku, zda byly vůbec zamýšleny cílit na území Spojených Států, anebo měly být zaměřeny na cíle v Rusku či Asii.
Vzhledem k historii zpomaleného módu čínské nukleární modernizace je pochybné, že by čínská síla druhého úderu byla reálná v dohledné době. Spojené Státy mají dnes schopnost prvního úderu proti Číně a měli by ji udržet další desetiletí nebo déle.
// Konec 2. části // přejít na 3. část
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DenisQáá DenisQáá | Web | 8. září 2007 v 23:53 | Reagovat

Čaweec! Sorry za reklamu!! Mrkni se pls na múúúj blogec…jestli chceš zanech aji nějakej ten komentář…budu móóckáá rááádaa a navštěvu i komentář klidně oplatím=o) a jeeeště jednouu se omlouvám za reklamu=o) P.S. máááš mocka hezkej blog!!! jen taak dáál ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama