Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - 1. část

9. září 2007 v 0:07 | Keir A.Lieber a Daryl G. Press
Vzestup nukleárního prvenství Spojených Států - část 1.
Keir A.Lieber a Daryl G. Press.
Subj. : Zahr.politika, Jaderné zbraně, Mezinárodní vztahy
Překlad : Vít Rossignol

SOUČASNOST V DESTRUKCI
Po téměř polovinu století byly nejsilnější nukleární státy uzamčeny v nerozhodném nukleárním patu, známém pod názvem "Vzájemně zajištěné zničení" (Mutual assured destruction - MAD). Počátkem 60.let se nukleární arzenály Spojených Států a Sovětského Svazu vyvinuly do takového rozsahu a technické vyspělosti, že ani jedna mocnost nebyla schopná zničit odvetnou sílu protivníka prvním úderem, a to i v případě překvapivého útoku. Začít nuklearní válku se tedy rovnalo sebevraždě.
Během studené války mnoho vědeckých pracovníků a politických analytiků věřilo, že MAD učinilo svět relativně stabilním a zajistilo mír vynucením veliké opatrnosti v mezinárodní politice, odrazovalo používání nukleární hrozby při řešení konfliktů a obecně mírnilo chování supervelmocí. (Názorně, poslední žhavá, přímá konfrontace, kubánská raketová krize v roce 1962 se udála na začátku nastupující éry MAD.) V důsledku nukleárního patu, tvrdili optimisté, éra záměrně vyvolaných válek velkými mocnostmi skončila. Kritici MAD nicméně namítali, že nepředcházela tolik válce mocností, ale spíše redukovala moc a vliv nebezpečně se rozpínajícího a totalitního Sovětského svazu. Z této perspektivy se zdá, že MAD prodloužilo život zločinnému impériu.
Tato debata se dnes může jevit jako stará historie, ale ve skutečnosti je relevantní víc než kdy předtím, a to v důsledku skutečnosti, že se MAD chýlí ke konci. Dnes, poprvé po téměř 50ti letech, stojí Spojené Státy na hranici znovuzískání nuklearního prvenství ve světě. Zdá se pravděpodobné, že brzy budou mít Spojené Státy schopnost zničit arzenál raket dlouhého doletu Ruska nebo Číny prvním úderem. Tento dramatický posun v nukleární rovnováze je důsledkem řady zdokonalení nuklearních systémů Spojených Států, strmého poklesu úrovně dnes ruského arzenálu a hlemýždí rychlostí postupující modernizace čínských nukleárních sil. Pokud se nezmění politika Washingtonu, nebo Moskva a Peking neučiní kroky ke zvýšení připravenosti svých sil, Rusko a Čína (a zbývající svět), bude žít ve stínu amerického nukleárního primátu na mnoho let dopředu.
Hodnocení dopadu této změny bude záviset na teoretické perspektivě. Jestřábi, přesvědčení, že Spojené Státy jsou benevolentní a dobročinnou silou ve světě, uvítají novou nukleární éru, protože důvěřují, že americká dominance jak v konvenční, tak nukleární výzbroji pomůže odradit jiné země od agrese. Například s růstem amerického nukleárního prvenství budou vedoucí čínští představitelé jednat opatrněji ve sporech, jako je třeba otázka Taiwanu, protože si budou vědomi, že jejich zranitelné nuklearní síly neodradí americkou intervenci, a že čínská jaderná hrozba může vyvolat americký úder na čínský arzenál. Naopak holubice, oponující používání jaderné hrozby jako donucovacího prostředku vůči jiným státům a hrozící se odvážnějších a ničím neomezovaných Spojených Států, se budou této změny obávat. Nuklearní primát by mohl Washington svádět k agresivnějšíhmu chování, a to zvlášť v kombinaci s americkou dominancí v tolika dalších rovinách projekce síly. Konečně třetí skupina, sovy, strachující se možnosti náhodného konfliktu z neuváženosti či omylu, budou protestovat, že americký nukleární primát může podnítit ostatní nukleární mocnosti k zaujímání strategických postojů, jako je například předávání kontroly nad jadernými zbraněmi řádově nižším velitelům, což by mohlo učinit neautorizovaný jaderný úder mnohem pravděpodobnějším, a tím vytvořit to , co teoretici označují termínem "krizová nestabilita".
ARZENÁL DEMOKRACIE
Celých 50 let strukturovali váleční plánovači americký nukleární arzenál s cílem odstrašit provedení jaderného útoku na Spojené Státy a pokud to bude nezbytné, vyhrát nukleární válku likvidačním, preventivním jaderným úderem, který by zničil jaderné síly nepřítele. Pro tyto účely Spojené Státy spoléhají na jadernou triádu, sestávající ze strategických bombardérů, mezikontinentálních balistických střel (ICBM) a ponorek, schopných nést balistické střely (známých pod akronymem SSBN). Tato triáda snižuje pravděpodobnost, že by nepřítel mohl zničit všechny amrické jaderné síly jediným úderem, a to i v případě překvapivého útoku, a tím zajistit, že Spojené Státy budou schopny spustit devastující odpověď. Je zřejmé, že taková odveta by mohla zničit dostatečně velkou část území, včetně průmyslu, útočníka, a tím odradit možnost takového útoku "už" v první řadě. Avšak ta samá nukleární triáda může být použita stejně tak k útočnému napadení jaderných sil protivníka. Pro radar téměř neviditelné "stealth" bombardéry mohou oklamat radary protivníka, ponorky mohou odpálit své střely v malé vzdálenosti od břehů nepřítele, čímž nechávají protivníkovi téměř nulový čas na odpověď a vysoce přesné pozemní střely mohou zničit i odolná podzemní sila, zesílená proti útoku, ale i ostatní cíle, vyžadující přímý zásah. Schopnost zničit veškeré protivníkovy jaderné síly a eliminovat možnost odvetného úderu je známa jako schopnost prvního úderu (first - strike capability), nebo také nukleární prvenství.
Spojené Státy získaly nesmírné strategické výhody ze svého nukleárního prvenství během prvních let studené války, ať už ve vyjednávací pozici se Sovětským Svazem ve stavu krize (např. v případě Berlína na konci 50tých a začátku 60tých let), tak při plánování války proti Rudé armádě v Evropě. Pokud by Sovětský svaz vojensky napadl západní Evropu v 50tých letech, Spojené Státy zamýšlely vyhrát vzniklou "třetí světovou válku" okamžitým, masivním jaderným úderem na Sovětský Svaz, jím podrobené východoevropské státy a čínského spojence. Tyto plány nebyly jen jakési výmysly pentagonských byrokratů střední úrovně, nýbrž byly odsouhlaseny na nejvyšší úrovni vlády Spojených Států.
Americký nukleární primát se vytratil začátkem 60tých let, když SSSR vyvinul schopnost provést sekundární odvetný úder. S tímto vývojem přišel nástup MAD. Washington opustil svou strategii preventivního jaderného úderu, ale po zbytek studené války zápasil s tím, jak uniknout z MAD a znovu nastolit svou nukleární dominanci. Rozšířil svůj nukleární arzenál, průběžně zlepšoval přesnost a ničivé účinky svých zbraní zaměřených na sovětské nukleární základny, zacílil sovětské řídící a kontrolní systémy, investoval do raketových obranných štítů, vysílal útočné ponorky ke sledování sovětských SSBN ponorek a stavěl stále přesnější mnohohlavicové balistické střely pro ponorkové i pozemní odpaly, stejně tak jako radarem neviditelné bombardéry a podobně upravené střely s plochou dráhou letu, vybavené nukleárními hlavicemi. Podobně nespokojený s MAD byl také Sovětský svaz, který budoval masivní nukleární arzenál v naději, že docílí jadernou superioritu. Ani jedna strana se sice nepřiblížila k získání "schopnosti prvního úderu", ale bylo by chybou odmítnout tyto závody ve zbrojení jako zcela iracionální: obě velmoci dobře znaly výhody nukleárního prvenství a ani jedna nebyla ochotna riskovat, že zůstane pozadu.
Od konce studené války byl americký nukleární arzenál podstatně zkvalitněn. Spojené Státy vyměnily balistické střely na svých ponorkách za daleko přesnější střely Trident II D-5, z nichž mnohé nesou nové, produktivnější hlavice. Americké námořnictvo přemístilo většinu svých ponorkových střel SSNB do Pacifiku, kde mohou hlídkovat v blízkosti čínského pobřeží nebo v hluchých místech ruské radarové sítě včasného varování. Americké letectvo dokončilo přezbrojení bombardérů B-52 raketami s plochou dráhou letu (cruise missiles), opatřenými nukleárními hlavicemi, které jsou pravděpodobně neviditelné pro ruské a čínské radary vzdušné obrany. Americké letectvo také zdokonalilo avioniku na svých radarem neviditelných (stealth) bombardérech, aby jim umožnilo létat extrémně nízko nad zemí a tak se vyhnout i těm nejdokonalejším radarům. A konečně, ačkoliv americké letecké síly ukončily v roce 2005 demontáž svých MX střel s vysoce ničivým účinkem, aby dostály dohodám o kontrole zbraní, zvyšují zásadním způsobem účinek svých zbývajících ICBM střel tím, že vybavují ICBM střely Minuteman zmíněnými vysoce účinnými hlavicemi z MX střel spolu s technicky pokročilými nosiči se zpětným návratem, přičemž současně zvyšují úroveň jejich samonaváděcího systému tak, aby se dosáhlo přesnosti, úměrné střele MX.
// Konec první části // přejít na druhou část
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 serafX serafX | Web | 16. května 2008 v 18:26 | Reagovat

Zajímavé.

2 white bridesmaid dresses white bridesmaid dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 12:00 | Reagovat

I concur with all your conclusions and often will thirstily enjoy your long term updates
http://www.isdress.org

3 hotmail sign up hotmail sign up | Web | 20. června 2017 v 8:24 | Reagovat

•    Your sharing of this content is very interesting. I like it very much. Hopefully I will be able to come here as soon as I can.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama